Duben 2013

Super Junior - Sexy, Free & Single

30. dubna 2013 v 22:23 | Kokoran-sama |  Super Junior

Ale ale ale! Kokoran-sama opět dostala úchylnou náladu!

To chce nějakou nehorázně úchyláckou povídku Překvapený!
Jen se těšte! Hned, jak bude hotová, tak jí tu hodím!
A teď písnička pro vás, abyste si uvědomili, že každý, kdo poslouchá Kpop je prostě Sexy, Free a někdy bohudík i Single! A bohudík píšu schválně, protože já jsem ráda single.
Escarlate and Jane - vy dvě jste moje Kpopové dvojčata! Jak si vůbec můžete dovolit být tak boží?

Všimli jste si už, jak je Kyuhyun sexy? Nevinný Jestli ne, doporučuju vám psychiatra!


Diplom od Maryuuan-Mo

30. dubna 2013 v 21:44 | Kokoran-sama |  Diplomy pro mě

Strašlivě se mi líbí Líbající

Děkuju moc! Krásný! Úžasný! Úchvatný!

Miluju jak Banga, tak tenhle diplom, děkuju!!!!!


Diplom pro Maryuuan-Mo

30. dubna 2013 v 21:41 | Kokoran-sama |  Diplomy ode mě

Už mám konečně hotový diplom i pro tebe!

Moc se omlouvám, že mi to trvalo tak dlouho Šlápnul vedle, ale nakonec jsem ti vybrala B.A.P, hlavně proto, že je prostě miluju Líbající a doufám, že se ti aspoň trochu bude líbit! A když ne, tak to úplně chápu, protože je divný Smějící se



Diplom od Jane ♥

30. dubna 2013 v 21:02 | Kokoran-sama |  Diplomy pro mě

Děkuju moooc! Je nádherný Mrkající. Mooc se mi líbí, jak je upravený Líbající

Tao je sice sexy všude, ale vybrala jsi ty fotky, které mám ze všechn nejradši! Máš u mě oooooobříííííí plus Usmívající se děkuju!!!!!!

Doufám, že ten ode mě se ti taky líbí, i když je strašně divný Smějící se - upozornění - jsem hrozný magor, tak se nelekej Nevinný



Maryuuan-Mo

30. dubna 2013 v 20:59 | Kokoran-sama |  ♥SB♥
Nové ♥SB♥ :3

Přezdívka: Maryuuan-Mo
Blog: Klikni

Na diplomu pracuju Líbající

Diplom pro Jane

30. dubna 2013 v 20:55 | Kokoran-sama |  Diplomy ode mě

Konečně jsem dorazila domů! A hned jsem se dala do práce - není to nic moc, ale... snažila jsem se Smějící se

Doufám, že tě to neurazí Nevinný .

Tákže, tady je diplomek pro nové ♥SB♥ Jane S vyplazeným jazykem :



Jane

29. dubna 2013 v 22:16 | Kokoran-sama |  ♥SB♥
Přezdívka: Jane
Blog: Klikni

Diplomek udělám zítra :)

SHINee - Why So Serious?

29. dubna 2013 v 19:34 | Kokoran-sama |  SHINee

Ahoj!!!

Určitě už víte o tom, že SHINee mají nový comeback, já myslím, že se jim povedl, i když bez Jonghyuna to není úplně ono Šlápnul vedle. To ale nemění nic na tom, že SHINee jsou prostě dobří Usmívající se.

Musím říct, že v klipu Why So Serious jsem zažila jak příjemné, tak nepříjemné překvapení.
To příjemné bylo, že všichni členi vypadají naprosto úžasně (samozřejmě Key je pořád nejhezčí...), což u skupin pod SMent je celkem ojedinělé. To nepříjemné bylo, že měl Jonghyun bouračku a tudíž s nimi nemohl natáčet Zamračený . Hlavně, že se mu nic vážného nestalo a doufám, že se brzo dá dokupy!!!

*Ten trapný pocit, kdy si uvědomíte, že SHINee mají další comeback, zatímco EXO furt nic...*


Na závěr: Nezapomeňte se zúčastnit soutěže a napsat váš názor na SHINee případně na tuhle písničku S vyplazeným jazykem


♥ Ach ♥

29. dubna 2013 v 16:34 | Kokoran-sama |  Nejlepší

Vyhlašuji soutěž! Usmívající se

O to, kdo pozná nejvíc krasavců z následujících obrázků!
Odměna: Pro první tři diplomek na přání, pro ostatní s Big Bang za účast Mrkající
Konec: 3.5.2013 kolem večera S vyplazeným jazykem
Plný počet bodů: 20
Jak je získat? Napíšete skupinu, ze které tento korejec je a poté i jeho jméno (tudíž celkově za jeden obrázek 2 body)

1. Začneme něčím jednoduchým S vyplazeným jazykem



2.


3.


4.


5.


6.


7.


8.


9.



10.




Všichni jsou ze známých skupin a myslím, že i na těhle obrázcích celkem slušně poznatelní Usmívající se

Divný den

28. dubna 2013 v 22:37 | Kokoran-sama |  Nejlepší
Dneska na mě padla jakási melancholická nálada, vůbec nic se mi nechtělo a tak jsem přemýšlela o smyslu života (vazně nechápu, proč mi tak hrabalo... Korejské písničky už mi asi lezou na mozek. *Pouští si je pořád dokola a dokola, protože se jí tak hrozitánsky líbí*
Zrovna dnes se mi strašlivě zalíbila písnička Haru Haru od Big Bang :3 ten klip je prostě božský. A T.O.P je v něm dooooost využitelný kousek... Chi chi :3 *ale nee, zase je tu její úchylná nálada! Berte nohy na ramena, jinak nepřežijete*. Nejpodivnější na tom je , že se mi takové písničky většinou nelíbí -_- já radši tvrdší... No asi začínám magořit *nevěřte jí, zmagořila už dávno*...


Escarlate

28. dubna 2013 v 13:16 | Kokoran-sama |  ♥SB♥
Přezdívka: Escarlate
Blog: Klikni

Diplom udělán

Diplom od Escarlate ♥

28. dubna 2013 v 13:13 | Kokoran-sama |  Diplomy pro mě
Děkuju, děkuju, děkuju moc!!!!!!
Ten diplomek žeru! A kupodivu to není jenom proto, že je tam Bangie naprosto k sežrání (i když to vlastně není žádné překvapení, protože on je k sežrání všude) *jdou na ni úchylné choutky, zdrhejte, dokud můžete*, ale proto, že se mi hrozitánsky líbí, jak jsi ho upravila a taky je od tebe Usmívající se Líbající
Escarlate, jsi boží! Děkuju moooc!!!


Diplomek pro Escarlate

28. dubna 2013 v 13:06 | Kokoran-sama |  Diplomy ode mě

Ehm... 1. Omlouvám se za to, že je to hotové až dneska, ale jaksi jsem včera vůbec nestíhala! Promiň Líbající

2. Můj talent na dělání diplomů je nulový, takže se znovu omlouvám! Promiň Líbající

3. Úplně jsem to zkazila! *Jde se bodnout* Líbající


6.Téma týdne - Proč já

26. dubna 2013 v 19:57 | Kokoran-sama |  Téma týdne

Ahooj! Rozhodla jsem se opět ztvárnit téma týdne formou příběhu - takže tady je, doufám, že se bude líbit.

Ale upozorňuji! Je docela depresivní a nesmíte čekat happy-end.

Na první pohled nevypadá jako příběh na téma Proč já, ale pokud ho přečtete do konce, pochopíte S vyplazeným jazykem .

Doufám, že se bude líbit a nezapomenete napsat komentář!


Sedím na dnešní poslední hodině angličtiny a kreslím si do svého sešitu, ve kterém už nezbývá téměř žádné místo na zápis. Ze zešedlého papíru se na mě mračí naštvaný a narychlo načmáraný smajlík umístěný přesně uprostřed poslední stránky sešitu.
Podívám se z okna na školní dvůr ve velice zanedbaném stavu - všude pouze neurovnaná travnatá plocha, neuspořádaně nasázené stromy a keře, které by už minimálně pár let potřebovaly zastřihnout. Je mi z toho pohledu smutno, tahle škola ztrácí své kvality, které ještě před čtyřmi lety, když jsem nastupovala, byly tak vyhlášené. Byla pro mě dokonce čest nastoupit na tohle gymnásium, ovšem s novou ředitelkou se všechno změnilo - pomalu ale jistě začala škola chátrat a všechno tady v podstatě ztratilo své původní kouzlo.
Obloha začíná temnout a já pozoruji kapky, které se derou skrz listy stromů až na pošlapaný a neupravený trávník, na zahradnické náčiní, které zřejmě někdo zapomněl odnést, na protější budovu, jíž někdo pokreslil nevzhlednými čmáranicemi, kterým se snad ani nedá říkat grafity. Pršet začalo tak náhle, že ani školníkův vlčák se nestačí schovat a teď zmateně pobíhá po dvoře až narazí na nedovřené dveře vedoucí do šatny, okamžitě tam vletí rychlostí blesku a já se musím usmát. Nero je pěkné kvítko a určitě v šatně udělal nehoráznou paseku, školníkovi to jen tak neprojde, minimálně si to bude muset uklidit - né že bych mu to přála, mám ho ráda, ale je vtipné dívat se na to, jak se vždy snaží být na Nera naštvaný, ale za chvíli už ho vidíte jak se s ním mazlí.
Můj úsměv ale za chvíli vyprchá, protože škaredé počasí se mi vpáře pod kůži a vyvolá ve mně ještě horší náladu, cítím, jak mi náhlý chlad prostupuje kůží a mám pocit, jakoby půlka mě samotné oděšla někam pryč.
Rychle potřepu hlavou, abych rozehnala pesimistické myšlenky a v hlavě se mi rojí představy na dnešní odpoledne, které strávím se svou láskou. Zítra budeme mít výročí - dva roky spolu, ještě teď si vzpomínám na naše první setkání a nesmělé oťukávání. Jak byl plný pochyb, jestli o něj mám vůbec zájem, jak na schůzku vždycky přišel o deset minut později a pak se půl hodiny omlouval (kdyby nezačal s omluvami, ani bych nevěděla, že přišel pozdě, protože jsem na místě setkání byla většinou jen o minutu dřív než se objevil on).
Usměji se při těch vzpomínkách na náš první polibek a dále přemítám o tom, jak se asi bude vyvíjet naše schůzka. Má fantazie mě nezklame a já si v hlavě vytvářím obraz krásného scénáře, který se témeř pokaždé opakuje. Přicházíme k němu domů a už před vchodem se začneme vášnivě líbat, on poslepu odemyká, zatímco já se soustředím na to, abych ho nesvlíkla ještě na ulici. Konečně otevírá dveře a my vpadáme dovnitř...
Zvoní.
Konečně.

Popadnu věci z lavice, strčím je rychle do tašky, profesora úplně ignoruju, a vyrážím ke škaredým dveřím.
"Ne tak rychle!" ozve se profesor. Otočím se a zkusím zaprotestovat: "Pane profesore, já opravdu pospíchám, prosím, pusťte mě,"
"Však on počká, ještě musíš smazat tabuli!" Cítím, jak rudnu, všichni ve třídě na mě čumí jako na idiota a se smíchem opouští třídu. Já beru do rukou houbu a schválně smažu tabuli co nejškareději, všude jsou nehezké bílé šmouhy ze zbytků křídy. Profesor mě projede od hlavy k patě, řekne Na shledanou a odejde.
Mrzout jeden.
Vzájemně se nemáme rádi a děláme si naschvály, moc dobře ví, že před školou na mě čeká Ron.
Nehodlám v podlaze vystát důlek a proto vysvištím ze třídy rovnou do šatny, kde (jak jsem předpokládala) je hotová spoušť - na zemi je plno vody, takže si musím dávat dobrý pozor, abych neuklouzla. Hodím učebnice do skříňky a hned utíkám... nebo spíš co nejrychleji pajdám, abych nespadla na mokré podlaze, k hlavním dveřím, u nichž se tlačí snad celá naše škola.
Konečně se dostávám ven!
Konečně můžu dýchat!
Příjemný pocit mi trochu kazí fakt, že ještě nepřestalo úplně pršet, avšak hned se mi vrátí dobrá nálada, když spatřím svou milovanou osobu, jak stojí u svého modrého maličkého Yaríska a čeká na mě. Ron na mě zamává, usměje se a ukáže přitom své krásné zuby. Přijdu k němu a hodím na něj pohled jako My se známe? Podívá se na mě stejným stylem a pak se oba rozesmějeme a já mu padnu do náruče.
"Chyběl jsi mi, ta poslední hodina byla neskutečně dlouhá!" řeknu
"Přesně vím, o čem mluvíš," zašeptá a políbí mě.
Hned na to mi otevře dveře svého auta a pronese: "Drahá, prosím, usaďte se a nechte mne Vás svést!" usměju se a pohodím vlasy.
"Dvojsmysly... Ty já ráda," řeknu a vypláznu na něj jazyk, Ron obejde auto, usadí se na místo řidiče a hned se ke mně naklání. Neskutečně dlouho se líbáme a když toho necháme, uvědomím si, že před školou už nikdo nestojí.
"Jedeme, jinak se domů nikdy nedostaneme," podotknu a on se zasměje
"A musíme se tam někdy dostat?" pozvedne obočí
"Ano! Zlato, zítra máme výročí, nechme si všechno až na zítřek. Uvidíš, co pro tebe chystám," Vím, že je příšerně zvědavý a jeho tmavě hnědé oči mě v tom jen a jen utvrzují, ale nehodlám mu to usnadnit.
"Tak už mi povíš, co na mě chystáš?"
"Hm... Ne!"
"Tak to tě budu muset zlechtat!" Na tváři se mu objeví úchylný úsměv a já mám co dělat, abych se nezačala smát už jen při představě lechtání - jsem až děsivě háklivá na lýtka a on to moc dobře ví.
Už se chce na mě vrhnout, když nám někdo zabuší na okénko - je to školník. Ron otevře okno.
"Děcka, nechtěl jsem vás rušit, ale myslím, že už je dost hodin a za chvíli přijde stará Bačkora, tak být vámi, radši vypadnu, ať z toho nemáte problém" usměje se školník. Bačkora je výraz, který užívá pro naší ředitelku Papučkovou.
"Děkujeme moc za upozornění! Už jedeme! A pozdravte Nera," odpovím mu a usměju se na toho příjemného postaršího pána.
Ron už startuje auto a vyjíždíme ztichlou ulicí. Cestou si povídáme o škole, kamarádech a hlavně o naší plánované cestě do Anglie, kterou chceme uspořádat v létě.
Nevšimla jsem si, že se tak rozpršelo, ale je hodně špatná viditelnost, stěrače máme zapnuté naplno a já slyším, jak nám do kapoty buší déšť. Jedeme tmavou ulicí, ve které je hodně zatáček a já marně naléhám na Rona ať zpomalí, jako vždy mě zpraží pohledem a řekne, ať mu trochu důvěřuju. Pokouším se mu vysvětlit, že teď to není tak, jak se to zdá! Že teď opravdu musí zpomalit. Nechápe to a dál se řítí přes silnici skrz všechny ty zatáčky.
Můj pohled padne na les po pravé straně, je tmavý a děsivý a já v tu chvíli prostě vím, že se stane něco strašného.
Stočím své oči zpět k přednímu sklu a vidím přesně to, co jsem vidět nechtěla - dvě velká bílá světla mířící přímo k nám. V následujících okamžicích se všechno děje jako ve zpomaleném filmu. Já zakřičím, Ron zanadává a strhne auto doprava ze silnice přímo do lesa, vidím jeho pohled plný rozhodnutí - bere to jako výzvu. "Rone, rone, pozor!" Zakřičím, když vidím, jak se řítíme přímo do obrovského stromu tyčícího se nad námi. Ron na poslední chvíli strhne volant a auto dostane prudký smyk. Vyletím dopředu, pásy mě strhnou zpátky, další náraz mě opět vymrští do předu a pás se mi zaryje hluboko do břicha, mám pocit, jako bych se měla pozvracet, auto se očí kolem své osy - nevím kolikrát, nedovedu to ani odhadnout, koutkem oka vidím Rona, jak se úpěnlivě snaží auto zastavit. Chytne mě za ruku.
Chytne mě za ruku.
Chytne mě za ruku.
Chytne mě za ruku a usměje se.
To je to poslední, co si pamatuju než narážíme do stromu...


Probouzím se až v nemocnici, vedle mé postele sedí mamka a... brečí.
"Ma... mami?" zašeptám a cítím obrovskou bolest v hrudi a v břichu mi nepříjemně bublá.
"Zlatíčko!" okamžitě vyskakuje a letí ke mně, její rudé oči mě děsí, "Jak ti je? Co tě bolí?"
"Kde je?" zeptám se. Ví, koho myslím a už z jejího pohledu je mi jasné, co odpoví.
"Je mi to líto,"
"Ne..." šeptám a hledím do prázdna.
To není možné.
Nemůžu to být pravda.
Prostě nemůže.
My jsme si byli souzeni.
Tohle není realita.
Teď se probudím a všechno bude v pořádku.
On by mě přece neopustil.
On ne.
Pohlédnu matce upřeně do očí a pak už skrz slzy, které stékají po mých tvářích nevidím nic. A už ani nic vidět nechci. Rozbrečím se a stále dokola opakuju jenom ne ne ne ne ne.
Mamka ke mně přijde a obejmě mě. Nevnímám, neslyším, co mi říká, nechci nic slyšet. Bez něj už to nemá smysl. Vzpomínám na naše prožité okamžiky, vzpomínám na naši romantiku v autě - v jeho milovaném yarískovi, kterého už nikdy v životě nespatří. A já nikdy v životě nespatřím jeho. Už nikdy neuvidím jeho šibalský úsměv, jeho nádherné oči, které se smějí vždy a v každé situaci, nikdy neuslyším, jak mi šeptá sladká slůvka do vlasů, nikdy neucítím jeho polibek na temeni hlavy. Už nikdy nezažiju to jeho lechtání, které jsem tak ráda trpěla. Už nikdy nepohladím jeho hnědé vlasy.
Bez něj už můj život nemá smysl a já cítím, že už ani nikdy mít nebude.
Zmůžu se pouze na jednu větu: "Proč já?"

Strach-3.díl

26. dubna 2013 v 15:43 | Kokoran-sama |  Strach
Přicházím s třetím dílem téhle povídky!!! A konečně se začne dít něco zajímavého S vyplazeným jazykem . Doufám, že se budete bavit! Užijte si to a nezapomeňte na komentík Nevinný . Děkuju moc! (1. a 2. díl najdete v rubrice Naše kecy -> Povídky -> Strach)

Běžím rozlehlým lesem a za sebou zase slyším známý zvuk štěkajících psů. Naprosto přesně dokážu díky svému zbystřenému sluchu rozeznat, jak daleko ode mne se nacházejí. Běžím teprve pár minut, ale cítím, že už mám celkem slušný náskok. Mé instinkty v těle vlka jsou úplně jiné než v těle člověka, myšlení v mé hlavě je stále stejné, avšak nemohu své myšlenky dát najevo a zřejmě ani svou mysl nedovedu úplně ovládat. Být vlkem je pro mě stále přírozenější a já vím, že jestli nepochopím princip přeměny, proměním se navždy.
Naslouchám jemnému dusotu nohou, který se ozývá za mnou, ale neodvážím se otočit hlavu, abych neztratila kontrolu nad tím, co mám před sebou. Všechno kolem mě je podivně tiché - jakoby mrtvé - tenhle les ví, že lidé zde nemají co dělat. Myšlenky v mé hlavě víří rychle za sebou *Proč mě pronásledují? Co jsem jim udělala? Dojde jim někdy, že jsem rychlejší a stejně jim vždy uprchnu? Musí přece vědět, že mě nemůžou dohonit... I jako člověk dokážu běhat nadprůměrnou rychlostí a o hodně delší dobu. Tak co ještě chtějí? Nechápu to... Leda že... Leda že by to byla past!* Úplně na poslední chvíli se vyhýbám témeř neviditelnému oku lana ukrytého pod listím, vlastně ani nevím, jak jsem mohla udělat takový úskok, ale mé vlčí tělo to chápe za mě a já stále pádím dál. Mírně zpomaluji a soustředím se na zem, abych prohledala vše, co mi připadá podezřelé. Běháme stále v kruzích, vím to, je zvláštní, že jako vlk se naprosto přesně orientuju v prostředí, v němž jsem se ocitla teprve před pěti dny.
Mé dlouhé, štíhlé končetiny dopadají na studenou zem a můj čenich zavětří. Ucítím to dřív, než to uvidím - pach, který je nezaměnitelný, který bych rozeznala i mezi miliony jiných pachů - pach vlka.
Prudce brzdím předními končetinami v hlíně, abych do černého vlka nevrazila, ale nezvládnu to, překulím se na bok a udělám asi tři sudy. Do očí, uší, čumáku, všude se mi dostává hlína a já se zakuckám, vychází ze mne chrchlavý kašel a já se dusím. Nemohu... se... nadechnout! Dokutálím se ke stromu, do kterého plnou silou narazím zády, což mi alespoň pomůže se nadechnout, ovšem bolest, která následuje po každém nadechnutí, je tak nesnesitelná, až uvažuji nad tím, jestli nebylo lepší, abych se udusila. Nemohu se vůbec hnout, tlapkami si snažím vybrat prach z očí a uší, zkouším všechno možné, abych zastavila ústavičnou bolest v zádech, v plicích a na srdci. Zadržuji dech na co nejdelší dobu, abych se nemusela pořád nadechovat. Je to příšerné, vůbec nevím, co se to děje. Bolest mi otupuje mozek, pomalu necitím nic jiného než bolest... Palčivou a neutuchající bolest... A pak už nic nevidím... Vůbec nic.

Pokračování příště...

No... je to hooodně krátký díl, ale 2. byl dlouhý, tak jsem tenhle zkrátila! Doufám, že se Vám to líbí! Komentík potěší Líbající

Povídky

24. dubna 2013 v 20:20 | Kokoran-sama |  Povídky
Tuto rubriku jsem vytvořila proto, abych zde mohla dávat nějaké povídky (a abyste se v tom vyznali S vyplazeným jazykem ).

Líbí se Vám mé povídky? Ano? Chcete abych Vám nějakou napsala? Stačí komentík - o čem přibližně by to mělo být, jaký konec by to mělo mít (dobrý nebo špatný), jestli si přejete zahrnout nějakou korejskou skupinu apod. Usmívající se

Děkuji za navštívení a prosím, nezapomeň na komentář či připomínku! Usmívající se


Strach-2.díl

24. dubna 2013 v 20:10 | Kokoran-sama |  Strach
Dnes jsem docela uspěla, ulovila jsem dvě veverky a tři ptáky. Aspoň něco. Myslím, že by mi to mohlo na chvíli vydržet. Až se zase proměním, ulovím si nějakou lesní zvěř a tohle si schovám do zásoby. Nevydrží to příliš dlouho, proto se následující tři dny určitě dobře najím.
Vezmu svou kořist a pomalu začnu odtrhávat peří z celkem velkého černého ptáka, kterého je mi trochu líto. Přemýšlím o tom, jestli vůbec někdy spatřím svou rodinu, kterou tolik postrádám a jestli ještě někdy uslyším svou oblíbenou muziku, která všechny tak štvala, hrající ve sluchátkách. O tomhle si bohužel můžu nechat leda tak zdát, pokud nepřijdu na to, co se se mnou a mým tělem stalo - proč se měním ve vlka -, nemůžu s tím nic udělat. Nic, kromě toho, že se s tím smířím. Sedím dlouhou dobu pod velkým smrkem, pod nímž už oškubávám posledního ptáka. Tři dny jsem na nohách a přesto nemůžu usnout - prostě nemůžu. Jednou z výhod mutace mého těla je, že necitím zimu ani chlad a zřejmě nemusím tak často spát, mé tělo získalo svaly, které jsem ani netušila, že bych někdy v životě mohla mít, a naprosto bezchybný zrak, jenž mohu využívat i bez přeměny.
Odložím posledního oškubaného ptáka na provizorní podložku z listí a zadívám se skrz vrcholky stromů. Podle jasného slunce poznávám, že se ještě nehodlá ani stmívat, proto uznám za vhodné jít se okoupat do nedalekého jezera. Veverky a ptáky zahrabu listím, aby na ně nějaká divoká zvěr nedostala chuť a nejvyšší rychlostí, které jsem schopna vyběhnu k jezeru.
Je tu nádherně - odpolední slunce nepraží tolik jako v poledne a jeho odraz v hladině jezera se třpytí tolik, až musím trochu přihmouřit oči. Nikdy jsem neuvažovala nad tím, proč do tohoto lesa nikdo nechodí, nikdy mě to ani nenapadlo. Když jsem byla ještě plnoprávným člověkem, přirozeně jsem cítila, že tohle místo není určeno pro nás a že tady zkrátka lidé nemají co dělat, ale proč to necítí ti, kteří mě každou noc pronásledují?
S nezodpovězenou otázkou si sundávám tričko ve zbědovaném a zkoumám své nově získané břišní svaly a svaly na rukou, které vypadají jako bych snad trávila každý den nejméně dvě hodiny v posilovně. Stahuji ze sebe i roztrhané džíny, které už dávno ztratili svůj původní tvar a jsou z nich spíš kraťasy, jež musím uvazovat svou tkaničkou, aby mi nepadali. Svléknu i spodní prádlo a s obdivem se podívám na své prsní svaly, které (díkybohu) také zesílili, a pocítím zvláštní zadostiučinění.
Oblečení hodím na břeh a zajdu si na menší útes na pravé straně. Rychle, než si to stačím rozmyslet, skočím do vody a instinktivně vím, že nedopadnu na tvrdé a že je zde dost vody.
Hned jakmile mé tělo vpluje pod hladinu, poznávám, že jsem se nemýlila a v tomto místě je opravdu vody hodně - možná až příliš, a je ledově studená. Rychle se zkouším rozplavat, abych rozhýbala šokem ztuhlé svaly. Odplavu kousek za útes a spatřím nádherné údolí, nic krásnějšího jsem v životě neviděla, nechápu, jak jsem si ho mohla nevšimnout.
Vstoupím na písčitý břeh (ano, písčitý...) a nedokážu popadnout dech. Všude kolem mě se tyčí majestátné vrby se svými smutnými větvemi sahajícími až k zemi, v mírném vánku se pohybují sem a tam a ukazují tak celou svou krásu. Na obloze není ani mráček a v odlesku slunce vypadají vrby ještě krásněji a nadřazeněji. Celé místo je nabito zvláštní energií a já cítím i jeho nadpřirozenou auru, kterou normálně dokážu vycítit pouze jako vlk.
Nemůžu si pomoct a už mířím směrem k jedné vrbě, chci si na ni sáhnout - alespoň jednou; je tak hypnotyzující, kráčím krok za krokem oslněna paprsky zapadajícího slunce, natahuji ruku a... Dotýkám se jednoho třpytivého listu.
A v tom se to stane - veškerá aura pomine, svět jakoby o několik odstínů potemněl, vrby se uzavřely do sebe, a já chápu, že přesně tohle jsem neměla dělat. Zkazila jsem tenhle nádherný okamžik.
"Proboha, já jsem takový idiot!" zanadávám si nahlas... moment... To vůbec nezní jako můj hlas.
"To není možné," řeknu znovu nahlas - ten hlas zní úplně jinak, z vysokého trochu nakřáplého se z něj stal hluboký a sametový; hlas Elementu ozve se mi v hlavě - podvědomě něco cítím, ale nedokážu určit, co to je - něco jako... uklidnění?
Rychle si promnu spánky, abych se trochu soustředila a uvědomím si, že už dávno není odpoledne - už se pomalu stmívá. Honem, za chvíli opět započne lov... Vyrazím zpět k vodě z místa, které ztratilo veškerou svou magičnost pouhým dotekem, a jak nejrychleji jen dovedu, plavu ke svým věcem.
Vydrápu se na břeh a urychleně na sebe hodím cáry, které z oblečení zbyly, když mě přepadne ten známý pocit. Je to tady - zase.
Začínám se ohýbat v pase, jak mě veškeré mé orgány chtějí roztrhat zevnitř, schoulím se na zem do klubíčka, ať alespoň trochu uvolním tomu pocitu v břiše - nepomáhá to. Nechci křičet, vím, že by mě už teď mohli slyšet, proto si nacpu dlaň do pusy a v tichosti prožívám, jak se mi celým tělem rozlévá oheň - pohlcuje nejdřív moje nohy, vůbec je necítím, nevím, jak je ovládat a nedokážu s nimi hýbat. Mám pocit, jako by mnou najednou projíždělo tisíc tupých nožů, které chtějí za každou cenu rozsápat mé tělo. Nemohu dělat nic, vůbec nic, jen ležím a cítím, že oheň už přechází k břichu, které se zmateně vzdouvá a zápasí s neznámým vlivem, z posledních sil ještě zvládnu shodit své oblečení, aby ho přeměna neroztrhala a pak už cítím všechno najednou - nekonečná muka pomalu odcházejí, můj nos se prodlužuje a najednou cítí miliony pachů, mé oči se přizpůsobují tmě, uši se prodlužují a slyší snad úplně vše, nohy se zkracují a zeštihlují, na kostrči mi vyráží zvláštní dlouhý útvar, nehty na rukou se mění v drápy a já cítím, jak mi na těle vyráží srst.
Teď jsem šelmou...

Pokračování příště...


K-pop skupiny

24. dubna 2013 v 15:33 | Kokoran-sama

Proč jsem K-pop začala poslouchat?

Tákže... K tomu se pojí docela normální příběh. Kamarádka mě k němu dostala a i přes mé protesty mi pořád pouštěla korejské písničky, až bylo jen otázkou času, kdy se mi začnou líbit Usmívající se .

Kdy jsem K-pop začala poslouchat?

Přesně netuším, ale vím, že to bylo někdy v Lednu roku 2013, takže jsem ještě nováček S vyplazeným jazykem .

Jakou první písničku jsem slyšela?

Moje úplně první oblíbená korejská písnička byla Fantastic Baby od Big Bang Smějící se .

Zde jsou mé nejoblíbenější K-pop skupiny:

B.A.P

První písnička, kterou jsem od nich slyšela - Power
Nejoblíbenější písnička* - miluju všechny, ale nejvíc se mi do srdce vryla písnička Warrior
Nejoblíbenější člen - Bang Yong Guk Líbající

EXO

První písnička - Mama
Nejoblíbenější písnička* - u nich si vůbec nejsem jistá, protože se můj vkus pořád mění, ale teď momentálně je to asi Two Moons , kterou EXO nazpívali s Keyem ze SHINee
Nejoblíbenější člen - EXO k - asi Kim Jong In (Kai) ; EXO m - určitě Huang Zi Tao (Tao) Líbající

Big Bang

První písnička - Fantastic Baby
Nejoblíbenější písnička* - Still Alive
Nejoblíbenější člen - Kang Dae Sung Líbající

Block B

První písnička - Nilili Mambo
Nejoblíbenější písnička* - Nilili Mambo
Nejoblíbenější člen - Woo Ji Ho (Zico) Líbající

Super Junior


První písnička - Superman
Nejoblíbenější písnička* - Sexy, Free & Single
Nejoblíbenější člen - Cho Kyuhyun Líbající

Beast


První písnička - Shock
Nejoblíbenější písnička* - Beautiful Night
Nejoblíbenější člen - Son Dong WoonLíbající

SHINee


První písnička - Sherlock
Nejoblíbenější písnička* - Sherlock
Nejoblíbenější člen - Kim Kibum (Key) Líbající

TVXQ

První písnička - Mirotic
Nejoblíbenější písnička* - je mi strašně líto, že se rozpadli (a myslím, že nejsem sama), ale nejvíc se mi líbí ještě ve složení s pěti členy... Wrong Number

*Můj vkus se neustále mění a s ním přirozeně i nejoblíbenější písničky, proto berte tyto kecy pouze jako dočasné, třeba se to zase změní S vyplazeným jazykem .

Na závěr

Budu moc ráda za Vaše otázky nebo alespoň příjemný komentář, kritika mi také nebude lhostejná! Nestrpím pouze urážení Asijské kultury Líbající .


Tak zatím! A nezapomeň napsat komentář!


P.S.: Moc ráda spřátelím blogy Usmívající se


B.A.P

23. dubna 2013 v 14:29 | Kokoran-sama |  B.A.P

B.A.P

Best Absolute Perfect


Členové:

Bang Yongguk

Věk: 23 let
Pozice: leader, rapper
Image: Drsňák
Můj názor: Největší miláček Líbající

Kim Himchan

Věk: 23 let
Pozice: vedlejší rap, příležitostný vokál
Image: Tvář skupiny
Můj názor: Úchyl Smějící se


Jung Daehyun

Věk: 19 let
Pozice: Hlavní vokál
Image: Krasavec
Můj názor: Krásná svině S vyplazeným jazykem

Yoo Youngjae

Věk: 19 let
Pozice: Vedoucí vokál
Image: Mozek skupiny
Můj názor: Zdvořilý, ale třeba se nezdá Úžasný

Moon Jongup

Věk: 18 let
Pozice: Hlavní tanečník, vedlejší vokál
Image: Věčně mimo
Můj názor: Roztomilý ňouma Rozpačitý

Choi Junhong (Zelo)

Věk: 16 let
Pozice: Vedoucí rapper, tanečník
Image: Roztomilouš
Můj názor: Nejroztomilejší maknae* všech dob Nevinný

*maknae - Pro nezasvěcené - je název pro nejmladšího člena korejské skupiny Usmívající se

Mé nejoblíbenější písničky:


Samozřejmě to nejsou všechny, ale tohle na ukázku stačí S vyplazeným jazykem .

A kdyby se Vám B.A.P zalíbili, můžete se podívat na seznamovací video s nimi: TA-DAH

Tak pro dnešek pa všichni Líbající

Korejská hudba

23. dubna 2013 v 13:46 | Kokoran-sama
Ahoj

Chtěla bych Vás upozornit, že se poslední dobou celkem posunul můj hudební vkus.
Začala jsem poslouchat korejskou hudbu, vím, že většině z Vás to bude znít úchylně a ujetě (a musím se přiznat, že ze začátku jsem měla proti korejcům určité předsudky), ale než začnete soudit, zkuste si od nich poslechnout pár písniček.
Samozřejmě netvrdím, že všechny korejské písničky jsou bezvadné (to ani zdaleka), některé skupiny jsou... jak to říci... trochu gaysky laděné a jejich písničky... no comment...
Ovšem moje nejoblíbenější korejská skupina (B.A.P) taková skutečně není - doporučuji ji pouze lidem, kteří mají rádi tvrdší muziku, protože v jejich repertoáru není příliš sladkých písniček Mrkající .

Ale proč jsem tady zase začala psát?

Takže! Chtěla jsem si založit nový blog s korejskou tématikou, ale nakonec jsem se rozhodla vrátit tady na tento a přebudovat hoUsmívající se . Nechám zde i své kecy a vše, co jsme tu (ještě kdysi dávno) s Amino-chan psaly, abyste se mohli pobavit s našimi kecy S vyplazeným jazykem .

Ale od teď se tento blog bude zabývat zejména korejskou hudbou! Fanoušci K-popu (a nejen ti) jsou srdečně vítáni! Ale ten, kdo by chtěl K-pop snad pomlouvat, nechť se přesune na jinou stránku, tady se setká pouze s nenávistí a smazáním komentáře Usmívající se.


Děkuju, že chápete mé rozmary a hned, jakmile bude větší návštěvnost, začnu psát povídky se členy B.A.P nebo i s ostatními. Ale upozorňuju Vás: Nečekejte žádné milostné příběhy! Budou to pouze úchylné povídky, které se nikdy nestanou S vyplazeným jazykem