Sarang Hae Yo! 1.díl

1. září 2013 v 21:05 | Kokoran-sama |  Sarang Hae Yo!
Chi chi, tak jsem zase začala nějakou tu sériovku, ať je sranda :3 Smějící se a ... opět na přání Usmívající se
Tak a tentokrát to bude spíš takové překvapení, vlastně ani já sama nevím, co zformuju, ale můžu zaručit, že úchylárna to bude pořádná :3 *ďábelský pohled* .

Tak si ji užijte!!! ♥ Mám vás ráda :3

Kačull, promiň, slibuju ti to už dlouho, já vím, ale tady je konečně první díl! :*

Název: Sarang Hae Yo!
Díl: 1./???
Počet slov: 2206
Typ: Kdo ví
Skupina: EXO
Pro: Kačull Líbající
Páry: Překvápko!!! S vyplazeným jazykem



Nemůžu uvěřit, že mě sem opravdu dotáhla.
Na nějaké korejce, co lítají po parketu a zpívají písničky s korejským textem... no "výborně", nic víc jsem si nikdy nepřála. Co bych pro svou nejlepší kamarádku neudělala.
"No, chápeš to? EXO mají koncert v ČR!!! Já tomu prostě nevěřím," chytne mě za ramena a zatřese se mnou,
"Super, tvoji japončíci přijeli sem... ale co tu dělám já?" zavrčím,
"Jsou to korejci! A počkej až uvidíš Kaie, pak pochopíš," zasněně hledí na budovu, z níž se táhne nehorázně dlouhá řada lidí, kteří čekají na vpuštění do horoucího pekla plného stejných maniaků jako Catherine. Naštěstí ona v ruce drží pouze lístky a kšiltovku s logem EXO, což je vlastně nic oproti ostatním fanynkám, které jsou ověšené všeljakými řetízky a náramky, v ruce drží alba se členy té pochybné skupiny, na sobě má většina z nich dres, jenž jim plandá, protože je na ně moc velký, na němž je zezadu napsáno Wolf a číslo 88 a ve předu jméno nějakého korejce, jak předpokládám zřejmě člena této skupiny. Vidím pohledy, které na sebe holky hází, když objeví někoho s dresem, na němž je stejné jméno jako na těch jejich. Jak pošetilé. Stejně si s nimi tak maximálně promluví nebo možná ani to ne, pokud omdlí na koncertě, jak to zběsilé faninky mají v oblibě.
Nemám nejmenší tušení do čeho jdu, ale už teď podle toho, co tu kolem sebe vidím, myslím , že se mi to nebude líbit. Ze šikmookých lidí mám celkem strach... Možná je to vlivem Yakuzy... Co když jsou to všichni mafiáni? Doufám, že alespoň budou umět zpívat, když už nic jiného. A taky doufám, že nás nezabijou, nezotročí nebo co vlastně mafiáni dělají.

Zatímco Cath vedle mě nadšeně tancuje s jedním sluchátkem v uchu a do toho si až příliš nahlas zpívá nesrozumitelné korejské výrazy, já zkontroluju čas. Stojíme tu už hodinu a já mám pocit, že ze všech těch podivných lidí kolem sebe za chvíi zešílím. Ať se podívám kamkoliv, vidím změť dresů a čísel 88, lidi s nejrůznějšími účesy. Jedna z rozjívených faninek dokonce omdlívá už jenom z toho, že v ruce drží lístky.
Už si myslím, že v horší situaci se snad ani neemůžu ocitnout, když se vedle nás objeví vysoký, strašlivě hubený, poskakující kluk s dresem, na němž je zepředu napsáno Kai, zatímco vzadu se rýsuje všudypřítomná 88, nad kterou je napsáno Wolf.
"Áááále, velice mě těší, krasotinky. Další exotics?" Změřím si ho nechápavým pohledem a doufám, že Cath je na tom stejně jako já a vůbec netuší, o čem to sakra mluví... Pletu se
"No jasně, jak vidím, Kai je taky tvůj bias," usměje se Cath falešně. Jako její nejlepší kamarádka okamžitě poznám, že z tohoto poznatku není vůbec nadšená, avšak okamžitě nasazuje "zdvořilostní masku" - krásný úsměv, při němž jí vystupují dolíčky ve tvářích, jemné jiskřičky v očích, které působí přívětivě, i přesto, že jsou známkou toho, jak moc je rozhořčená.
Já sice vůbec nechápu o čem to sakra mluví, ale nezajímá mě to natolik, abych se obtěžovala zeptat. Přednáška by zřejmě v podání těhle dvou cvoků skončila až někdy zítra...
"Oh, Kai a jeho sexy prdelka! To je něco pro opravdové gurmány jako jsem já!" S naprosto zničeným výrazem sleduju, jak ze sebe stahuje dres, pod nímž se nachází bílé dlouhé a plandavé tílko.
Dres s pohrdavým výrazem rockstar hodí po Catherine, která ho tak tak zachytí před pádem na špinavý chodník, což by pan Gurmán určitě neocenil.
"Co je???" zaječí Cath, ale hned posléze se jí na tváři rozlije obdivný úsměv, když spatří toho EXO maniaka. Nasadí sebevědomý úsměv a v modrých očích, téměř skrytých za blonďatou ofinou, se mu zableskne.
Bez váhání vykročí a začne se s lehkostí pohybovat podle přesně určené choreografie. Nebýt toho, že u toho vyje, asi by mě svým talentem slušně dostal do kolen.
"Auuuu, sarang hae yo!" Cath vedle mě roztává a po trochu odměřeném začátku se k němu přidává a vyje jako vlk na měsíc. Po Cath se všichni oddávají davové nemoci a povídání, které dosud znělo všude, kam až jsme dohlédli, se najednou mění ve sborové Auuuu nesoucí se do dáli.
Kolem Gurmána se vytvoří kruh, který ho povzbuzuje v neuvěřitelných kreacích, které tady předvádí a do nichž dokonce zpívá.
Když se udýchaně zastaví, dostaví se obrovská vřava v podobě kolosálního potlesku, do kterého se také musím zapojit. Jeho taneční schopnosti si zaslouží potlesk.
"Pane bože! Tančíš jako bůh! Ne, ještě líp! tančíš jako Kai!" řekla Cath, když sláva skoničla a všichni se zase vrátili k původnímu kecání, tváříce se jako sluníčko - počáteční rozhořčení pominulo.
"Oh, tohle je opravdová poklona. Kai, můj miláček. Jeho úžasná prdelka by měla dostat nějaké opravdové ocenění," zamrká, "třeba Prdelka roku! No! Kdyby to vysílali v televizi, trhnou majlant,"
"Přesně moje řeč!" vypískne Cath, přiškočí k němu a obejme ho. Když si uvědomí, co to vlastně udělala, zmateně se odtáhne a s ruměncem ve tváři nervózně přešlapuje.
Gurmána to snad ani neudivilo, aspoň tak soudím podle jeho nečitelného výrazu.
"Ale, jak vidím, objevil jsem novou sokyni. No, vypadáš mile, přizvu tě do trojky až Kai zjistí, že jsem jeho vyvolený," u tohoto prohlášení zvedne pravou ruku a udělá gesto, které je tak... gayské, až to bolí - Sklopí prsty přesně do takové polohy jako kdyby měl na ruce maňáska. Vždycky jsem si myslela, že tohle dělají gayové pouze v amerických filmech, ale teď jsem byla svědkem tohoto neuvěřitelného skutku.
"No, těšilo mě dámy, teď ovšem mé šlépěje putují obštastnit další mnou nepoznané krásky," usměje se a odhopká k další skupince holek.
Čas s tímhle podivínem utekl rychlostí světla, takže už jsme skoro u vchodu do budovy.
"Konečně" vcházíme do toho úchyly narvaného sálu s vysokým stropem, který ve mně vyvolává menší závrať.
Vypadá to tady spíš jako v nějakém muzeu než v hale před koncertním sálem. Je tu pouze jedno okénko na prodej lístků, které je ovšem zavřené vzhledem k tomu, že všechny už jsou vyprodány dávno dopředu.
Postupujeme až ke kontrolním stanicím umístěných hned vedle vchodu, kterých je tu asi pět, což je poměrně málo na to, kolik EXO fanatiků čeká na vpuštění. U každého z nich stojí dva nabušení chlápci s brýlemi naraženými na nose a kontrolují, jestli má každý lístky.
Rozhlédnu se kolem sebe a vidím, že pět podobných týpků se pohybuje v prostoru malého sálu s vysílačkami a další stojí zvenčí před okny. Napočítám jich tam deset.
Nedává mi smysl, proč je jich tady tolik, jasně, chápu, že musí kontrolovat a chránit atd., ale proč i přesto tolik?!
Okamžitě se mi dostane odpovědi přimo před mým zrakem. Hromotluk kontrolující lístek jedné mladé holky pozvedne obočí, které mu vylítne až nad brýle s tmavými skly a klidným hlasem řekne: "Budu vás muset vyvést, tohle není pravý lístek," chytne ji za paži a neoblomně si razí cestu mezi dlouhou řadou čekajících až ke dveřím.
"Nééé, vy to nechápete, já je musím vidět, miluju je! Prosím, nechte mě alespoň se na ně podívat, moc vás prosím! Já je milujuuuuuuuuuuu, jsou pro mě celý můj život! Prosím!" ječí faninka a kope na všechny strany snažíce se vyprostit ze železného sevření vyhazovače. Teď chápu, proč jsou u každého stanoviště dva vyhazovači, ten co zůstal, kontroluje další lístky, zatímco první odvádí rozdováděnou faninku, která teď dokonce hystericky brečí, až se za ní každý otáčí. My nejsme výjimkou a mě v tu chvíli bodne osten soucitu. Dokonce přemýšlím o tom, že bych jí dala svůj lístek, potom si ale skutečnost uvědomím z jiného úhlu - já mám lístek a ona ne, a to i přesto, že tuhle skupinu vůbec neznám... Tak tomuhle se říká sakra štěstí.
Když procházíme okolo té obrovské gorily, která zůstala pro kontrolu lísktů zatímco druhý hromotluk vyvádí šílenou faninku, začínám mít strach, že bychom mohly skončit jako ta vyhozená holka, i přesto, že naše lístky falšované nejsou.
Jde z nich strach. Podle výrazu Cath poznám, že myslí na to samé.
Jakmile přejdeme ke kontrolórům, mé srdce zplašeně buší jako by chtělo vyzkoušet, jak moc musí bít na to, aby se prorvalo skrze má žebra.
Jako ve zpomaleném filmu podávám obrovi vstupenku a napjatě vyčkávám, co bude dál. Kontrolór vezme lístek, odtrhne z něj část a vrátí mi ho zpět s úsměvem na tváři.
"Nebojte se, tohle tu míváme víceméně pořád. Vy máte vstupenku v pořádku, takže se nemusíte obávat," Pozorně si mě prohlédne, "Vypadáte... Tak nějak až příliš normálně, na to, že jste na koncertu téhle skupiny, po které snad všechny přítomné dámy a všichni pánové tvořící 4%, touží,"
Uvolněně se zasměju. "No jo, ono vidět vás při práci, je celkem děsivé... A já jsem tu jenom kvůli ní," kývnu směrem ke Cath, "jinak vlastně tuhle skupinu ani neznám,"
Kontrolór se nadšeně usměje a pokývne nám, abychom pokračovali dál. Cath jde hned za mnou a vydáváme se do obrovského sálu, ve kterém jsou rozmístěné židle... ano, židle. Na koncertě??? Tohle musí být nějaký V.I.P spolek... a my se do něj dostaly... to nezní špatně. I přes mou počáteční neochotu, se mi tenhle koncert začíná líbit čím dál tím víc.
Zatímco si prohlížím sál, Cath mě popadne za ruku a vydává se směrem dopředu k obrovskému pódiu, na němž je již nachystaná aparatura a na které jsou namířeny všechny reflektory.
Už si myslím, že chce zamířit přímo na pódium a mám v úmyslu jí v tom zabránit, ona ale na poslední chvíli zabočí do první řady, která je narvaná k prasknutí a hledá naše místa. Chvilku mi nedochází, jak vůbec může očekávat, že se dostane do první řady, když si uvědomím, že jsou místa označena na vstupenkách, na nichž je dokonce i onen nápis V.I.P, kterého jsem si nevšimla, a díky němuž je mi už jasné, proč jsou tu sakra židle.

Prohlédnu si tvrdý, lesklý papír, na kterém je vstupenka vytištěna.

Vstupenka na V.I.P koncert EXO

řada 1.
číslo 13.

Doháním Cath, která právě skrze širokou uličku mezi pódiem ohraničeným zábranami a první řadou dochází k židlím, na jejichž opěradlech stojí čísla 12 a 13.
Jediný problém je v tom, že na těchto místech už někdo sedí. Dvě dlouhovlásky oblečené (překvapivě) v dresu s pohrdavým výrazem ve tváři.
Upírajíce na nás zrak, skrz zatnuté zuby, jedna pronesla: "Co potřebujete?"
"No... Tohle by měly být naše místa..." zahuhlá nervózně Cath
"To není možný!" zabručí blondýna, která zatím nepromluvila a významně se podívá na spolusedící, jež z kapsy vytáhne dva složené lístky, které následně otevře.
Naskytne se nám pohled na identický tvrdý modrobílý papír se zlatým pruhem na levém boku. Je úplně stejný jako ty naše... Dokonce i číslice se shodují. Jsou zkrátka naprosto identické... Což určitě není správně.
Všechny čtyři chvíli zmateně hledáme rozdíly, které tam ovšem nejsou.
Vzpamatuji se jako první a zamířím k jednomu z přítomných bodyguardů, kteří postávají u dveří a v blízkosti pódia.
"Promiňte, máme tady malý problém..."
Vysoký a nabušený chlap ve slunečních brýlích se ke mně otočí a přejede po mně pohledem, z něhož mě zamrazí.
"Co se děje, mladá dámo? Někdo vás snad obtěžuje? Řekněte kdo a já mu hned spravím nárazník," udělá silácké gesto s pohledem šílence.
"Ne, ne, ne, nikdo mě neobtěžuje. Jde o to, že na našich místech sedí někdo, kdo má úplně stejné lístky jako my..." Chlápek si jednou rukou usadí brýle, které mu trošku sklouzly z kořene nosu a zadívá se na mě, jako bych byla padlá na hlavu.
Posunkem ho přinutím, aby mě následoval a vedu ho až k místu, kde ty tři stále ještě řeší, jak se to mohlo stát. Jakmile spatří nabušence vedle mě, sklapnou a s úctou k němu vzhlédnou.
"Tak co je tu za problém?" povytáhne obočí,
Blondýnka svírající v ruce všechny čtyři lístky vstane a předá je bodyguardovi.
Rozloží si je ve velkých a silných dlaních vedle sebe a kontroluje známky padělků. Po nějaké době, co na ně nevěřícně zírá, se zeptá: "Kde jste je koupily?"
Slova se chopí Cath a vysvětlí tak, jak jsme od její mamky dostaly možnost koupit tyto lístky, když je nabídli u ní v práci. Vzala rovnou jeden pro mě a opravdu nebyly zrovna levné, proto by mě celkem naštvalo, kdyby nám teď řekl, že jsou falešné. Nabušenec se ale jenom usměje, lístky nám vrátí a zamyšleně pokývne hlavou.
Ty dvě ostatní také odvykládaly svůj příběh s přehnaným pomrkáváním, kterého si ale bodyguard, pro něhož bylo určeno, snad ani nevšiml.
S povzdechem se odvrátí a s bezradným výrazem ve tváři řekne: "Dobrá, dvě z vás půjdou se mnou za vedením a nějak to vyřešíme,"
Přejedu pohledem po všech přítomných a hned je mi jasné, že budeme muset jít my dvě. Je pravda, že ony tady seděly první, proto neváhám s odpovědí: "Tak my půjdeme," zatáhnu Cath za ruku a následujeme bodyguarda směrem z haly.

Docházíme k tmavým dveřím, u kterých se zastavíme.
"Počkejte tady, dojdu to vyřešit, jen mi půjčte ty vaše lístky," usměje se na nás a s našimi lístky vchází dovnitř.

Objevuje se snad až po půl hodině nekonečného čekání vyplněného tlacháním o našem strachu, že nám lístky už nevrátí a budeme muset okamžitě opustit budovu. Když už objevujeme nejzazší kouty naší fantazie, jako, že nás bude vyslýchat FBI, konečně se otevírají dveře a ven vychází přesně ten, kterého jsme chtěli.
"Holky, myslím, že budete velice potěšené. Po dlouhém a urputném ppřesvědčování jsem pro vás nakonec zařídil náhradní místa... Přímo v zákulisí,"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačull Kačull | 1. září 2013 v 21:32 | Reagovat

Už se těším na další!!!! :3 je to božíí :* :D

2 ♥♪mimi♥♪ ♥♪mimi♥♪ | 3. září 2013 v 14:05 | Reagovat

Vyzerá to vážne zaujímavo :P

3 Iharo S. K. (Duo Kokoro) Iharo S. K. (Duo Kokoro) | E-mail | Web | 3. září 2013 v 15:31 | Reagovat

Hádám, že Cath se posere štěstím, co? Ale tak nějak jsem na tom úplně stejně jako hlavní postava, z jejíž pohledu je to psané. Od EXO jsem v životě slyšela jen ono legendární Wolf... A když jsem myslela, že v tý povídce budu plavat.. vlastně je to úplně naopak, bezvadně jsem se vcítila do hlavní psotavy a rozhodně se těším na pokračování!!!! A Náš drahý Gurmánek to fakt zabíjel.... Musím tě pochválit a popohnat s dalším dílem, mimochodem ještě jsi mi neodpověděla, odkud jsi ty?! Ptala jsem se v komentáři u "Už nikdy nebudu pít"..

4 Yunho-chan Yunho-chan | Web | 4. září 2013 v 15:16 | Reagovat

ja proste nemám slov je ot úžastné idem ďalje čítať anechcem aby ma niekto vyrušil lebo toje pecka :)

5 Kokoran-sama Kokoran-sama | Web | 5. září 2013 v 14:39 | Reagovat

[2]: :) To jsem ráda, že zaujalo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama